Dnes je tomu dlouhých 12 let, kdy odešel do atletického nebe Božan (Bohumír) Doul. Bylo mu 57 let. Poznal jsem ho před 30 lety jako „atletického“ doktora a často za ním docházel na konzultace do ordinace ve Stromovce. Byl jedním z nejlepších reprezentačních doktorů, které jsem poznal. Mým svěřencům se věnoval s velkou péčí a byl vždy perfektní. V 90. letech ho osud zavlál na rodnou Šumavu. Zřídil si soukromou praxi ve Vacově, k tomu sanitní dopravní službu, přidal pohotovost, další praxe. Na Šumavu jsem jezdil pravidelně a mezi rituály patřila i návštěva Božana. Vždycky si vyšetřil chvilku ve svém nepřetržitém programu a šli jsme na oběd, většinou ve Vacově do penzionu anebo někam vyjeli. Občas spojil více návštěv dohromady, pak jsme zabrali v restauraci penzionu více místa a poseděli třeba i s Petrem Rezkem, abych jmenoval někoho z těch populárních kamarádů.
Někdy přišel z honu a vždycky říkával: „dnešní hon byl úspěšný, všichni ho přežili“. To byly jedny z mála chvilek odpočinku. Sloužil v podstatě nepřetržitě. Zveleboval středisko, kde spal i pracoval dvacet čtyři hodin denně, rodná chalupa musela počkat. Objížděl babičky a dědečky, k tomu narvaná ordinace, spousta pacientů z Prahy, včetně bývalých i současných sportovců. Božan byl všeuměl, byl schopen dělat drobné operační zákroky, pomáhal akupunkturou, zařídil vyšetření v Praze. Širokému okolí tak zajišťoval ten nejlepší lékařský servis, co si člověk mohl vymyslet. Jeho denní režim byl obdivuhodný, ráno ordinace, krátká přestávka, pokud nikdo nepřišel s akutním případem a pohotovost. Zlobilo, že někteří ji zneužívali. Odpoledne jezdili také pacienti z Prahy a širšího okolí, sportovci. Kromě mých svěřenců spolupracoval i s olympijskou vítězkou Kateřinou Neumannou a mnoha dalšími. Znáte to, pomohl mi doktor z Vacova, je výborný, zkus to u něj, když ti jinde nepomohli. A Božan pomáhal, nezištně. „Zotročil“ rodinu, partnerku, v tom dobrém slova smyslu. Studovali medicínu, pomáhali s převazy, když vyjel za pacientem, dokázali rozpoznat, zda ho volat zpět anebo nechat pacienta tu chvilku čekat. Večer dělal papíry a láteřil, kolik jich. Mohl srovnávat lékařské praxe a jejich fungování v nedalekém Rakousku i Německu. On s pojišťovnou spíše válčil, místo aby ocenili jeho služby. Na české poměry tehdejší doby byly nadstandardní, ale tak by měla přeci fungovat lékařská péče kdekoli. Samozřejmě i on nadával na ty, co ji zneužívají, ale tomu asi nejde zabránit. Zvláště, když zdravotnictví je stejně jako sport černá díra na peníze, jen podstatně větší. Poctivý, pracovitý a obětavý doktor se v ní ztratí, pohltí ho a zničí. To se stalo Božanovi. On vyslyšel spoustu stesků pacientů, jeho nevyslyšel nikdo. Smutný příběh se smutným koncem.
Kolikrát vím, že pokud by někdo nyní pomohl mým svěřencům, byl by to právě Božan. Jenže už 12 let slouží jinde. Díky Božane za ty krásné chvíle i za všechny ty, kterým jsi pomohl.